Bude Zaječov opět Brežněves?
Jan KYSELÝ
NÁZOR
Byly zveřejněny kandidátky pro komunální volby 2018. Ptám se, bude Zaječov opět Brežněves? Záleží na každém voliči. To není fráze.
Příběh první
Podzimní večer, bramborová brigáda. Před ubytovnou mžouralo nažloutlé světlo. Jemně pršelo. Dozor v teple koukal na televizi, my jsme venku tajně kouřili. Psal se rok 1985 a bylo nám patnáct.
Ze tmy se vynořil přízrak - sovětský voják. V chatrném plátěném mundůru. Mokrý, zmrzlý, hladový a krvácející. Vyděšený, ale přitahovaný ke slabému světlu jako můra. Celý špinavý, několik nocí asi nespal. Jen o něco málo starší než my.
Poprosil nás o obvazy a něco k snědku. Přidali jsme k tomu ještě pár cigaret. Lámaně poděkoval a zmizel ve tmě.
Za půl hodiny zastavil před ubytovnou ruský vojenský džíp. Vyskákali z něj tři vojáci se samopaly a důstojník. Ptali se nás, zda jsme někoho neviděli, nějakého dezertéra. Jeden z nás se postavil a kývl na souhlas. Zamrazilo nás, nebyli jsme v tu chvíli schopni vůbec nic dělat, nic říct. Důstojník chtěl vědět kdy a kam utíkal. Kamarád zvedl paži a ukázal do tmy. Opačným směrem.
Důstojník kývl a vojáci naskákali zpět do auta. Kamarád se zeptal, co s dezertérem bude, až ho chytí. Zastřelíme ho, odpověděl důstojník. Odjeli. Dlouho jsme seděli a mlčeli.
Příběh druhý
Můj otec přišel jako novinář a dramaturg tehdejší ČST o práci a skončil tradičně v kotelně. Sledovala jej Stb i vojenská kontrarozvědka. Donášeli na něj přátelé, kterým věřil. Listopadu 89 se nedočkal - v říjnu toho roku zemřel. Matka byla v pasti. Hrozilo, že také přijde o práci. Já jsem jí měl být odebrán a "převychován" v dětském domově. Možná díky jejímu rolnicko-dělnickému původu k tomu nakonec nedošlo.
Osmašedesátý jsem nezažil. Narodil jsem se až v sedmdesátém. Jako "Husákovo dítě", do normalizace. Oba uvedené příběhy i mnoho dalšího se mi však vrylo do paměti. Nebyla to okupace. Toto byly její následky. "Normalizace".
Staly se v době, kdy jiní na jiných místech okupanty vítali.
Nyní máme rok 2018 a byly zveřejněny kandidátky pro komunální volby. V Zaječově je to opět i kandidátka KSČM. Tato strana se nikdy po listopadu jasně nedistancovala od své předchůdkyně, KSČ. Je ale jasné, že kandidovat dnes za komunisty už není o naplňování vůle pracujícího lidu. Naopak. Lid je zde na překážku, jak lze vidět zvláště v posledním roce. Zbytečně se zajímá a neposlouchá své "gosudary". Je to o domnělé jistotě zvolení v bývalé Brežněvsi. Vždyť se podívejme, kolik kandidátů za KSČM je i členy komunistické strany. Jedna. Jedna jediná z patnácti.
Každý, kdo se podívá na komunistickou kandidátku, uvidí řadu příjemných, pracovitých lidí. Dobrých sousedů. Já také.
Tak proč?
Proč, chci-li dát najevo své sociální cítění, zájem o lidi, starost o věci veřejné, kandiduji za komunisty?*
Jedno vím dnes jistě. Já, ani má rodina nikdy žádné brambory od okupantů jíst nebudeme. Uděláme vše pro to, aby se obci, ve které žijeme a vychováváme děti, už nikdy neříkalo "Brežněves".
Jestli to cítíte podobně, máte možnost se vyjádřit ve volbách. V komunálních volbách opravdu záleží na hlasu každého z nás.
* Skutečně by mě to zajímalo. Chcete-li, napište pod článek do komentářů.